Panský zámek

V květnu 1645 táhli našim krajem Švédové. Majitel novoměstského zámku a panství Šimon Katzer ze Schönsperku, bývalý císařský generál, se snažil zabránit rabování vojáků na zámku, byl však v potyčce zastřelen. Novoměstské panství zdědil jeho syn František Maxmilián, nechvalně známý svými zásahy do městských práv a častými spory s městem. Dceru Johanu Františku provdal za vysokého císařského důstojníka Wolfganga Ludvíka Hetzera z Aurachu. Ten pravděpodobně po skončení třicetileté války (1648) vystoupil z císařských služeb a hledal místo pro klidný zbytek života.

F.M.Kratzer dal své dceři věnem vesnici Olešnou a postavil jí tam kolem roku 1650 zámek. Proč právě Olešnou? Jedním z důvodů byla blízkost Nového Města, druhým to, že to v té době byla jedna z největších vesnic na celém panství. Měla zákupní rychtu a 19 selských gruntů – po třicetileté válce bylo ve vesnicích na Vysočině v průměru jen 10 selských usedlostí.

Zámek postavili na místě bývalé rychty, o které se v některých pramenech uvádí, že byla již ve 14. století přestavěna na tvrz. Stál vpravo od sinice na Bystřici nad Pernštejnem, v místě kde je dům číslo 1. Zámek byl patrový v barokním slohu. Nebyl příliš velký, ale nebyl také nejmenší. Jeho rozměry jsou uvedeny ve smlouvě z roku 1732 mezi vrchností a tesařem Antonínem Ryšánkem z Pohledce, který měl vyhotovit novou šindelovou střechu. Dlouhý byl 12 sáhů (22,80 m) a široký 6 sáhů (11,40 m). Plocha obou podlaží byla tedy asi 520 m. Majitelé na zámku bydleli a v Olešné bylo postupně zřízeno všechno, co podle tehdejších měřítek mělo mít každé panské sídlo.

V roce 1668 byl z polí rychty a bývalých dvou selských gruntů vytvořen panský dvůr. Jeho budovy, poněkud přestavěné, stojí dodnes po právé straně silnice od Nového Města. Ještě po první světové válce vedla přes dvůr jen cesta, z obou stran uzavřená „parkány“, silnice vedla kolem kostela, přes dvůr se stavěla v roce 1928.

Roku 1664 byl v obci zřízen panský pivovar ze statku Ondřeje Čapka a při silnici do Bystřice nad Pernštejnem, v domě č.4, panská krčma. V roce 1676 dostala obec právo výročního trhu, a to na den sv. Máří Magdalény (22.července), jíž je zasvěcen místní kostel. Tento jarmark se uvádí ješte v roce 1800 v úředním seznamu trhů na Moravě. Olešná byla tedy do roku 1650 malým, samostatným panstvím. Nebyla to žádná zvláštnost. Na Moravě bylo několik „panství“ o jedné, dvou nebo třech vesnicích, i když velká panství měla obvykle několik desítek vesnic.

První majitel zámku W.L. Hetzer zemřel v Olešné dne 3. prosince 1672 a je pochován pod mramorovou deskou v místním kostele. Novým majitelem zámku a vesnice Olešné se stal Zdeněk Václav Lev z Rožmitálu, který se potom psal „dědičný pán na Blansku a Olešné“. Když v roce 1680 zemřel připadla Olešná opět k novoměstskému panství.

V roce 1679 zemřel také majitel novoměstského panství František Maxmilián Kratzer ze Schönsberka. Zadlužené statky připadly hlavnímu věřiteli, knížeti Ferdinandovi Dietrichštejnovi. Po něm je v roce 1698 zdědil Leopold Dietrichštejn, který měl velké dluhy u Ústavu šlechtičen v Brně. Na jejich úhradu předal v roce 1699 tomuto Ústavu celé novoměstské panství, včetně Olešné i se zámkem.

Noví majitelé se o olešenský zámek nestarali, pomalu pustl. V roce 1731 byl pronajat židovi Jonáši Alexandrovi k vysekávání masa, a to dolní část se světnicí, komorou a sklepem za 30 zl. ročně. Roku 1732 byla sjednána smlouva s terařem Antonínem Ryšánkem o opravu zpustlého zámku olešenského. Po opravě se pak pronajímalo dolní i horní patro se všemi světnicemi, komorami, chlévy i movitostmi za 40 zl. ročně.

Na mapě obce Olešná, kterou asi v roce 1745 vyhotovil zeměměřič Josef Křoupal, je při cestě do Bystřice nakreslen panský zámek se 3 domky, na levém břehu potoka 12, na pravém 5 selských usedlostí.

V roce 1770 nařídila císařovna Marie Terezie očíslovat domy ve městech i na vesnicích. Zámek v Olešné v té době ještě existoval, dostal proto číslo 1. Domky, které k zámku patřily, dostaly číslo 2,3,4, a první selský grunt číslo 5. Pak se pokračovalo dále proti toku potoka. Zámek v Olešné, kde vrchnost víc než 100 roků nesídlila, neustále pustl. Když pak v roce 1790 vyhořel, bylo první patro strženo a zámek přeměněn na zemědělskou usedlost. V Olešné tak vznikla celkem neobvyklá situace, že domovní číslo 1 nemá a neměl panský dvůr, nebo největší selský grunt, ale menší zemědělská usedlost.

K zámku se vztahuje také pověst, která se dodnes v Olešné traduje, že ze sklepa zámku vedla tajná podzemní chodba „na skale“ do hlubokého údolí olešenského potoka, kudy bylo možno nepozorovaně uprchnout do blízkých lesů.

Olešná měla tedy zámek, ale panským sídlem byla jen 30 roků, v letech 1650 – 1680. Existence zámku pak byla celkem 140 roků.